Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Chataření - aneb co jsem dělala o prázdninách

 

Konečně skončila škola. Už jsem se moc těšila na prázdniny, ale nějak mi ušlo to, co budu dělat o prázdninách. Nastaly prázdniny, a já marně přemýšlela co budu dělat. Tatínek mi řekl, že bych si mohla postavit stan, a nebo uplést si z vrbových proutků takové vajíčko, ve kterém bych mohla sedět, ale to se mi moc nezdálo. Strašně jsem si přála, abych měla nějaký malý domeček, ale ještě jsem o tom nevěděla. Jednou maminka s tatínkem odjeli do OBI do Zlína a já zůstala sama doma. Jeli nejspíš kupovat květinky a vápno na stavbu garáže. Asi po 2 hodinách dojeli, a oznámili mi, že tam viděli takovou malo chatku i s balkónem. Ale byla trošku v horším stavu, protože byla ve slevě. Tatínek mi oznámil, že to bylo to pravé, které jsem si přála. Já jsem myslela, že je to sranda, ale byla jsem v sedmém nebi a jsem do teď.chaiii.jpeg

 

 

 

 

 

 

Asi za týden mamka s taťkou sjeli do OBI pro tu chatku, naložili, a já mezitím jsem doma uklízela a sbírala diviznu na čaj. Sotva dojeli už jsme ji s tatínkem začali vykládat. Byla to velká dřina, ale stálo to za to. chax.jpeg

 

 

 

 

 

 

Hned 2. den jsme sjeli do Pily Vlkoš pro trámy na chatku. Tam jsme pořídili a jeli jsme je zavést domů, kde jsme vyložily před dům a stěhovaly je smjěrem k chatce.chaviii.jpeg

 

 

 

 

 

Další den jsme s tatínkem šli kopat základy. To Vám řeknu to byla teda fuška to jo!! Začali jsme kopat 1. důlek na dolní zahradě těsně pod příkrým břehem.
Ten šel vcelku dobře museli jsme JEN proseknout v průměru 20 centimetrové kořeny. Ale ta druhá jáma to teda bylo něco pro nás. Jelikož jsme ten důlek kopali těsně vedle 100- leté lípi tak si to dovedete představit, že mi jako na schvál jsme museli narazit, pro mě na ten největší koren. Pojmenovala jsem ho Bludný kořen!!! To byla hrůůza! Průměr měl asi 40 cm. Další 2 jámy šli už líp. Jen co je tatínek vykopal padl únavou a já taky. Zrovna přijela maminka z práce, a takjsme si všichni dal čaj a kávu, samozřejmě kromě mě já jsem pila vodu a přusovala jsem chlebíček. Jelikož náš táta je velmi aktivní člověk, řekl, že ještě dnes ty trámy zabetonujeme. Tak hned po čaji jsme šli pro tyčky a stužidla aby ta trámy při betonování drželi formu a do večera jsme to měli zabetonované. Hned další den jsem vstala už v 7 hodin ráno, kdy u nás byla ještě rosa a šla jsem obtisknout svou ruko do čerstvého, ještě neztvrdlého betono a připsala jsem k němu datum 22.7. 2008. ten den měla našemaminka narozeniny, a proto jsme nepracovali na chatičce, ale sháněli dárky. Ode mě maminka dostala nakresleného Michelangela Buonarottiho a od tatínka spoustu jinších dárků včetně 40 růží a jednoho velkého dortu z marcipánu. Všechno jsme krásně oslavili a slavili jsme až do večera jenže já jsem ještě ten den umyla nářadí a míchačku v níž se míchala malta s betonem.chai.jpeg

 

 

 

 

 

 

Druhý den jsem s tátou nepracovala, jelikož začal vyrábět dřevěné ozdoby na konstrukci chatky. Tato práce trvala asi tak týden, jelikož táta chce mít vše do detailu udělané. Až ozdoby táta udělal a dovedl je do konečné fáze, tak jsme je spolu začali připevňovat na kostrukci. Vyžadovalo to velmi fyzickou zdatnost, což můj táta má. Potom jsme s taťkou udělali uměleckou fotku, ač trošičku skopírovanou z fotky, na níž jsou vyobrazeni dělníci, kteří pracují na mrakodrapu. Ale podle mého pozdějšího názoru, by mohla být trošičku lepší (to moje růžové tričko se tam trochu nehodí).chaiv.jpeg 

 

 

 

 

 

 

Další den jsme šli postavenou konstrukci natírat. Šlo to velmi dobře, ačkoli jsem si myslela, že to bude "piplačka". Nátěr se krásně roztíral a sám se vsákl do všech důlků a hrbolků. Celkem jsme udělali 3 nátěry. Dlouho předtím jsme vybírali barvu a nemohli jsme se rozhodnout, proto táta udělal trošku větší vzorkovník z kousků trámů, které nám zbyly. Vybrali jsme takovou hnědostříbrnou barvu a udělali jsme dobře. Tak se nám odstín vyvedl, že se samovolně vystínoval- dole byl nejtmavší a navrchu byl světlý. Bylo to pěkné. Je paráda, když se večer můžete podívat, kolik práce jste za den udělali.chaii.jpeg

 

 

 

 

 

 

Následující den jsme začli hoblovat dovezenou "rozmontovanou" chatku. Týjo, to byla teda dřina, celou noc mně pak bolely ruce! Tuto práci jsme dělali 3 dny od rána do Slunce západu. Abych pravdu řekla, byla jsem ráda, že to mám za sebou! 

Po těchto třech dnech jsme začli s tátou "smontovávat" chatku dohromady. To byla práce na kterou jsme celé ty dny čekala! Krása. Tak tato práce nám zabrala asi tak týden. Bylo to zajímavé vejít do chatky, která byla ve vzduchu a neměla ještě podlahu! Protože jsem chodila pouze po trámech. 

Další den jsme jeli do firmy Palubky Knedlík a koupili jsme dřevěné palubky na podlahu balkonu. Hned jak jsme dojeli domů, tak jsme je vyložili a šli jsme je pokládat na balkon. Táta ještě do palubek udělal dírky průmeru asi 2-3 cm, aby když v zimě napadne na balkon sníh a bude tát, mohla případná voda odtéct.

Další dny jsme pokládali na dno chatky palubky, které byly součástí chatky. To trvalo asi tak týden.

Po pokladení palubky jsme začali vyrábět balkonové tyčky, protože k chatce nebyly. Nejspíš se nepočítalo s tím, že chatka bude viset ve vzduchu. Potom začal taťka vyrábět dveře a okna. To byla práce, která trvala docela dlouho. Jezdili jsme do OBI pro potřebný materiál a také jsme zde zakoupili desky ze kterých táta udělal dveře.Táta je krásně povyřezával, že jsem říkala, že to udělal tak pěkně, že ani už nemusí dělat nábytek.  Až jsme s tátou okna usadili a přišroubovali na ně panty, tak se táta pustil do další práce. Začal vyrábět přepychové rámy kolem okýnek a dveří a já je zbrušovala a hoblovala, aby nebyly tak ostré. Pěkně se to povedlo, že je radost na ně pohledět.

Za pár dní jsme s tátou sjeli do Proexu pro měděné plechy. Jelikož mnoho lidí plechy neumí ohýbat a ještě by nám koupený plech rozbili, tak táta řekl, že je ohne sám. A jak se mu krásně povedli ohnout! Musela jsem říct, že by z něho byl zdatný klempíř. Nasadili jsme fólii na střechu chatky po ní plech a začali jsme připevňovat a "nýtovat". Přiložili jsme nýtek, natřela jsem ho kyselinou a pájkou jsme "připájčili". Po 2-3 týdnech jsme byli se střechou hotoví.Tak po dalším týdnu jsme začli natírat celou chatku zvenku, samozřejmě kromě podstavy. Natírali jsme 3 dny a dávali jsme 3 nátěry. Jěště si pamatuju, že s natíráním jsme skončili 17. listopadu a 18. listopadu napadl 1. sníh. To jsme měli štěstí jako z pekla! Kdyby začalo sněžit už 17. tak nám nátěr nevydrží a mohl by se poničit. UUff!!

 

Tak tento rok jsme s prací na chatce skončili a začnem až další jaro!

Na Vánoce jsem dostala světe div se, nová kamna do chatky! Och, to byla nádhera. Já jsem měla svoje vlastní kamna! Super.

Konečně vyšlo 1. sluníčko a táta se znovu pustil do práce. Začal dělat elaktřinu, která vedla do chatky. Tak toto prý byla nejtěžší práce, kterou táta na chatce dělal! To bylo teda kabelůa ještě když se zapletli do sebe! Hrůza. Asi po měsíci práce táta s radostí elektřinu v chatce dokončil.

Když táta dodělal elektřinu,pustili jsme se do voskování vnitřních stěn chatky. Bolela mně při práci teda hodně ruka. 1. se musel nanést vosk a potom se musel setřít. A toto jsme dělali 3x. Ale výsledek byl nádherný. V chatce to vonělo po vosku a byla jako z medu. Však se nedivím, že jěště teď se chtejí včelky zabydlet v chatičce.

Hned jak jsme chatku natřeli voskem, tak táta začal vyrábět garnýzě a nábytek do chatky. Mezitím jsme s mamkou odjeli do OBI nakoupit úchytky a další věci ke garnýžím. Tátovy tato práce trvala asi měsíc a mezitím jsme začali shánět lino do chatky. Asi po projítí 3 prodejen, jsme vybrali to správné linoleum. Bylo jako podlaha z dubu. Velmi pěkné, ale není nad opravdové dubové dřevo. Jěště jsme uvažovali nad korkovou podlahou, ale v ní by se usazoval nepořádek, a já potřebuji mít funkční podlahu. Až táta dodělal nábytek, tak jsme ho společně nastěhovali. Můj táta je opravdový přeborník. Tak nádherný nábytek jsem jěště neviděla. Tak do detailu spracovaný, že by i mistr v tomto oboru žasl! 

 Další den jsme začali shánět nějakého dobrého čalouníka na polstrování na postel. Objevili jsme jednoho a hned jsme za ním jeli. Trochu jsme zapochybovali, když jsme uviděli jeho vyzáž, ale to byla obrovská chyba, kterou si doteď vyčítám. Jak jsem mohla hodnotit člověka podle zevnějšku? Byla jsem hloupá. Ten pán byl strašně rád, že takovou práci pro nás udělal a i já jsem byla ráda. Hned jak budem opět něco chtít "čalounit", tak nebudeme váhat a hned k němu zajedeme. Ale pořád se před ním budu trochu stydět za to, co jsem o něm řekla. Je to opravdu velká chyba posuzovat lidi dle zevnějšku.

Za 3. dny jsme si potahy mohli odvést. Jenže nastal nemalý problém. Firma, která tomu čalouníkovi měla nařezat molitan do potahů, tak ho uřezala o 2 cm delší. Sakriš. Takže jsme museli párstehů rozpárat, vytáhnout molitan a uřezat ho o 2 cm a znovu zašít. Až jsem celou tuto akci absolvovali, tak táta mohl s radostí kostatovat, že chatku do plné verze dodělal. Ale teď na řadu nastoupila moje mamka. Ta byla ale šikovná. Po nocích mně šila záclonky a závěsy do chatky. Jsem jí vděčná. Tak krásně ušité závěsy jsem dlouho neviděla. Však byla také ráda, že je došila a mohla jsem si je pověsit.

Další dny jsem si zvelebovala chatku a dělám to i dodnes. Dávám si na stěny turistické známky, moje obrázky, medaile, ocenění, časopisy a další moje věci.

 

Celkově bych chtěla poděkovat mojí rodině a zvlášť mému tátovy, že pro mě celé 2 roky procoval a neměl ani chvíli sám pro sebe. A taky bych chtěla poděkovat mojí mamce, že dokázala tak zútulnit moji chatku, že to bylo k nepoznání! Jsem ráda že tohle pro mně udělali!

Možná se vám zdá, že udělat něco podobného na vaší zahradě bude hračka a trvat nanejvíš 2 měsíce, tak se k smrti mýlíte, i můj taťka když vidí fotky stavění chatky, tak vždycky řekne: ¸¸Nikdy bych si to už nechtěl zopakovat".















 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>